Martinka Zelinková
Když v roce 2004 začala v televizi první řada jedné nejmenované pěvecké soutěže, byla jsem stejně jako většina národa zvědavá, co za druh televizní zábavy nám tahle relace přinese. Jak všichni víme, šlo o naprostý zlom, který otevřel šance doslova všem, kteří mají zlato v hrdle (nebo i nemají :-)) a díky dlouhému televiznímu maratonu se dostali do povědomí lidí, potencionálních posluchačů. Během té doby jsem se velice často zúčastňovala diskuzí na oficiálních fórech a asi tomu tak osud chtěl, když mě jednoho dne oslovila paní, která mi nabídla možnost spolupráce s jedním z finalistů. Následovala schůzka, popovídání si o představách a všechno se nějakým způsobem dalo do pohybu. Bohužel, před šesti lety ve věku 15ti let jsem ovšem doplatila na svojí důvěřivost a nevyspělost, postupem času se "v zákulisí" této spolupráce začaly dít věci, se kterými jsem nesouhlasila a tak mi bylo jasně naznačeno: "Ber nebo nech být"...tak jsem tedy "nechala být" a na nějaký čas se od tohoto oboru distancovala, naprosto znechucena realitou, která se za veškerým pozlátkem té chvilkové slávy skrývala...
Druhá řada této soutěže kolem mě proběhla v naprostém klidu, takže jsem byla pro tentokrát jen divačkou a sledovala osudy nových idolů...:-)
Naprostým zlomem pak ovšem byla třetí série, kdy jsem měla možnost poznat dívčinu, která se přesně jako já angažovala v organizování akcí a zrovna navazovala spolupráci s jedním z finalistů. Možná právě proto jsme si společně "sedly" a po nějakém čase jsme tohoto klučinu dá se říct "adoptovaly". Následovalo několik koncertů, srazů fanoušků, měla jsem možnost se toho spoustu naučit, získat kontakty, zkrátka si opravdu naostro prožít nějaký čas v tom, o čem jsem vždycky snila...
Každá mince má ale i dvě strany a toto opět nebylo výjimkou. I přes některé trable, starosti a trápení, je ale důležité vydržet a zabojovat. Lidé mě od tohohle všeho vždycky zrazovali, nazývali mnohdy i bláznem, nechápali, co mi může dávat to, že pomáhám někomu s jeho hudební kariérou, proč tomu obětuji tolik sebe...proč...proč...proč? Vždy jsem na to měla (a stále mám) jednoduchou odpověď: Protože to tak prostě cítím a srdíčko mi vždycky říkalo, že tohle je ten správný směr...když člověk něco chce a jde si za tím, pomalými krůčky zdolává nástrahy, které mu cesta přináší, je zároveň ohleduplný k ostatním a nenechá se znechutit závistí a pomluvami (které jsou, co si budeme povídat, zkrátka věčné a nám lidem vlastní), pak postupně dojde k vytouženému cíli, a to je ten nejkrásnější pocit na duši...
Po nějakém čase se v TV objevila výzva na casting do Česko-slovenského projektu, všichni víme, "vo co go" :-). Když jsem viděla první sestřihy z košického castingu a blonďatého rozčepýřeného mladého klučinu s kytarou, něco uvnitř mi hned řeklo, že tohle bude černý kůň soutěže...komukoli jsem tohle ovšem řekla, setkala jsem se jen s nepochopením, že tohle stvoření to teda nemá šanci nikam daleko dotáhnout...jaká byla ale jejich reakce, když se "to stvoření" ocitlo najednou v závěrečném finále...
Ano, možná to byl i pocit zadostiučinění ve mě, když jsem čekala, jestli se někde objeví nějaké oficiální stránky tohoto nadějného zpěváka, až se stalo to, že jsem jednoho dne sedla k počítači a založila mu stránky s cílem neustále informovat o novinkách a aktuálním dění a zároveň dát dohromady pevnou základnu lidiček, kteří ho budou moci na této složité cestě podporovat. Redakčně připravit to nebyl žádný med, ale vidina toho, že alespoň tímhle mohu maličko přispět k tomu, aby o tom človíčkovi bylo slyšet, byla silnější. Trvalo to pouhé dva dny a web byl vypuštěn na světlo světa...
Jak to dopadlo už asi většina z vás ví... mojí rolí je v současné době vytváření mediálního obrazu zpěváka Mira Šmajdy, podpora jeho hudební kariéry, funkce webmasterky oficiálních webových stránek, webu Oficiálního Fanclubu, zástupkyně Fanclubu, asistentky pro PR a promo, komunikace s pořadateli, organizátory akcí, médii a především (!) – s fanoušky a veřejností.