A je tu 7. dílek :-DDD
Probudila jsem se v nějaké.. kde to jsem? Uslyšela jsem tlumené hlasy. Chtěla jsem se posadit, ale nešlo to.
Ozvala se rána; co se jen děje? Ve starých pantech oprýskaných dveří se ozvalo tiché zapraskání. Ten černovlasý kluk, co mě včera, nebo ještě dneska(?), praštil do obličeje, se objevil ve dveřích a přešel k jedné židli.
"Nechte mě bejt! Ste normální?" Uslyšela jsem dívčí hlas. "Drž hubu!" Zařval na ní ten kluk. Pak jeho pohled stanul na mém obličeji. Přešel ke mně a klekl si ke mně. "Promiň, že jsem tě včera uhodil. Byl to ale jediný způsob, jak...-" Hlas se mu přerušil, když uslyšel, jak na něj řve nějaká holka. "Elizabeth! Zatraceně udělej něco s Martinou!" Odseknul a pak se zase začal soustředit na mě. "Jsem Samuel. Ale říkej mi Sam. Ty jsi Monika, viď?" Sam se zarazil, protože už na něj zase volala Elizabeth. "Ježiš! Ona je silná! Já jí nezvádnu!" Křičela. Co se to tu děje? Jenže to už na Sama a na mě padal velký sloup, který by nás nejspíš zabil, kdyby ho nepodržel jednou rukou Sam. "Počkej tu!" Zavelel a odešel se podívat, co tam dělají ty jeho holky, nebo co. Za chvíli se ozvaly zvuky souboje a potom přišel a za zápěstí hodil s pohlednou blondýnkou o zeď. "Nech toho!" Zařvala jsem na něj. Sam se na mě kouknul opravdu vražedným pohledem a přistoupil ke mně blíž. Z kapsy vyndal nůž a přeřízl provazy, kterýma jsem byla svázaná. "Teď se dívej!" Řekl a odstoupil ode mě. Přešel k blondýnce, která se pomalu zvedala ze země a řekl: "To je Martina. Ona je jiná než my ostatní. Je zlá! A ty se od ní drž dál, když budeš s ní, zabijem tě!" Oznámil mi Sam. Pomalu jsem se zvedla ze země a stoupla jsem si ke zdi. Zhodnotila jsem Martinu; má štíhlou postavu, blonďaté vlasy, a bokové džíny s černým tílkem. Na nohách měla botasky. Paže měla poškrábané. "Nevěř mu! Je to.. je to..-" Zasekla se Martina. "No řekni to, řekni co jsem zač!" Pobízel jí Sam.