9. díleček ;-)
Au, moje hlava. Můj krk, moje ruka... Můj krk! Rychle si sáhnu na krk a ucítím dvě dírky. Zalapám po dechu a rozhlédnu se okolo sebe; ležím na studené zemi, na ní jsou všemožně poskládané krabice a je tu hodně šero. Vedle sebe uvidím Mira a tu Martinu. Oba dva spí... Naprázdno polknu a pomalu se začnu zvedat ze země. Když v tu chvíli mě někdo chytne za zápěstí a stáhne mě k sobě. To byl Miro. Stáhnul mě k sobě do klína a naše obličeje byly těsně u sebe. "Ty odchádzáš?" Zeptá se mě. "No, co to tady děláte?" Vytrhne nás z tiché společnosti Martina. "Ehm, nic," odpovím zmateně. Martina se usměje. "No to vidím! Ani mi nepoděkuješ, že jsem ti pomohla?" Zesmutní. "A mne tiež!" Prohlásí vítězoslavně Miro. "Vy jste mi pomohli? Vy dva? Spíš jste mě dostali do pěkný kaše, zvlášť ty, Miro," okřiknu je. "Hele, ja som ti práve zachránil kožu a Marta od teba odtrhla Elinu, takže neviem, prečo tu na nás řveš," odsekne Miro a opře se o zeď. "Počkat! Jak jsi mi zachránil kůži? Jestli nevidíš, tak jsem pokousaná!" Zařvu na něj. "Vysál som z teba jed!" Teď už řve i on na mě. "Počkat! Cože? Ty jsi mi zachránil život?"
"Ako vidíš, tak jo," odvětí.
"No a já jsem jí od tebe odtrhla, na mě laskavě nezapomeň!" Snaží se Marťa zlepšit situaci. Všichni tři se na sebe díváme. "Ehm... Já.. Díky," pronesu smutně. "Ále, nic se nestalo!" Usměje se Marťa. Přijde mi sympatická. Zvednu se ze země a řeknu: "Tak! Co budeme dělat?"
"No, asi ti nejdřív všechno řekneme," opáčí mi Martinka.
Sednu si zase na zem a začnu poslouchat...
"Takže... Nevím, jak začít"
"To neřeš... Prostě mi všechno vyklop!"
"Tak jo... No počkej! Teda.. Miro si musí počkat, nejdřív můj příběh; je celkem zajímavý!"