8. díl
Pak se seběhlo všechno najednou; Elizabeth se na mě vrhla, porazila mě na zem. Své špičáky ostré jako břitva zakousla do mého krku. Bodavá bolest procházela mým krkem... Chtěla jsem se jí vytrhnout z jejího silného sevření, ale nešlo to. Začala kousek po kousku trhat mé maso... Bolest, která procházela mým krkem a celým tělem, nepřestávala a já jen doufala, že to co nejdříve přestane. Pak se Elizabeth z ničeho nic zarazila a odvrátila hlavu od mého hrdla.
"Nech ji," řekla klidným hlasem Martina. Ztěžka jsem popadala dech. Elizabeth si otřela zkrvavené rty zápěstím a usmála se. "Cože? Mám jí nechat být? Ale proč? Má docela dobrou krev," odpověděla. Tak jo! Už tomu rozumím; jsem právě pokousaná upírem!!! Vždyť nejsem blbá! Počkat! Jsem pokousaná upírem!!! Rychle jsem si sáhla na dvě zakrvácené dírky na krku. Ve tváři se mi objevil poděšený a vystrašený výraz. V hlavě mi létala pořád dokola ta jedna myšlenka, která se za chvíli možná stane skutečností; asi se stanu upírkou!
.
(Mari, 21. 8. 2011 2:52)