6 díl...
Dívala jsem se mu do očí, do těch jeho tajemných očí a doufala jsem, že mě políbí. Objala jsem ho okolo pasu a přitiskla jsem se k němu. Pomalu jsem přitiskla své rty k jeho chladným rtům. Už nebyly horké, jako dřív; byly chladné, vražedně chladné. "Co je s tebou, Miro?", zašeptala jsem. Zafoukal vítr. Větřík mnou projel, cítila jsem, že mi naskakuje husí kůže. Kužel baterky skončil na stromě za mnou. "Uteč," řekl bez významu. Chápe to tu někdo? Proč se Miro chová tak divně? "Co? Miro, jsi v pořádku?" Jsem trochu zmatená. 'Trochu' je nevýstižné slovo; vůbec nevím, o co jde. Co se to děje s Mirem? Co se s ním jen děje? Co má v plánu? V mé hlavě poletovaly samé otazníky. Vítr foukal stále silněji a já byla stále víc promrzlá. Náhle mě Miro popadl za ramena a strčil mě za sebe. Ve tmě za jeho zády se začnou objevovat bílé siluety... Dech se mi začal zrychlovat. "Mala si ísť přeč, keď si mohla," napomenul mě Miro. "Miro, co se to tu děje? Já chci domů," nedokážu být pod takovým tlakem. "Čo chcete?" Zeptal se Miro do tmy. Ani jsem nedutala. "Jí! A pomstu!" Zašeptal suchý hlas nazpět Mirovi. Otočila jsem hlavu a viděla jsem, že siluety zmizely. Na tváři jsem ucítila ostrost větru a v mysli jsem pociťovala strach. "Smola! Budem o nej bojovať a ty nevyhráš! Jej nedostaneš!" Cítila jsem na rameni něčí ruku, prudce jsem se otočila a spatřila tvář krásného kluka. WOW! Měl černý rovný vlasy, krátké, ale slušely mu. Temné zelené oči ve mně probouzely vášeň a jeho krásné rty. Z těch se mi podlamovala kolena. "Ahoj," řekl a udeřil mě do nosu. Ozvalo se tiché zapraskání chrupavky. Krev potřísnila mou mikinu. "Monika!" Vykřikne Miro.