3... :-*
Zaklepala jsem a čekala... Čekám pořád... Nic. Znova zaklepu. Nic... Zaklepu opět.
No tak nic. Ale něco mi říká, ať to zkusím ještě. Rozhlídnu se okolo sebe a když nikoho nevidím, začnu kopat do dveří...
Dveře se začnou prudce otevírat. Z nich vykoukne usměvavý kluk s blonďatým rozcuchem. Jéjej.. Já jsem sem vážně šla?!
"Ahoj!" Usměje se. Já neodpovím a jen vejdu. Zavře za sebou dveře a odejde.
"Máš to tu pěkný!" Řeknu a rozhlížím se po chodbě, která je vymalovaná meruňkovou barvou. Světlá plovoucí podlaha tomu všemu dodává nádech jemnosti.
Když vejdu do kuchyně, má tu velký černobílý stůl, černobílé židle a na stole ve váze bílá květina. No, špatný vkus nemá! To se musí uznat... Kuchyňská linka je taky černobílá, prostě je tu vše sladěno do černobílé. Posadím se na židli a Miro si sedne naproti mě. Docela by mě zajímalo, na co potřebuje tak veliký stůl...
"Bydlíš tu sám?" Zeptala jsem se. Řekl mi, že tu s ním bydlí ještě kamarád Roman... Jen jestli to není ten kluk ze schodiště.
"Černovlasej, s kšiltovkou. A docela hezkej?" Donutila jsem se ty slova říct jen proto, abych si ověřila své mínění.
Miro přikývnul. Wow!
Nevěřila bych tomu, že dnešní večer může být tak... tak... Hezkej? Ne! On je výbornej!!!
Poté, co jsem s Mirem skončila v posteli a užili jsme si to, jsem si dala koupel v rohové vaně! Heč!!! On má rohovku!
Počkat! Vraťme se k té větě, ve které jsem psala, že jsem s Mirem skončila v posteli:
Začali jsme se nejdřív vášnivě líbat. Posadil mě na stůl... (Ani vlastně nevím, kde to proběhlo! Jestli na stole nebo na zemi. Nebo v posteli!) No a pak se to stalo! Nejspíš mě potom odnesl do postele.
Miro se začal probírat. Ale pak zase usnul... Posbírala jsem své věci, oblíkla jsem se a šla jsem domů...
Ouu.. :D
(Mari, 21. 8. 2011 2:43)