2. dílek
"Co ty tu chceš?" Vyjeknu na blonďáka, co se dívá z okna.
"Ale nič. Vymaľoval som si ďalšiu miestnosť a smrdí to tu farbou ... Ty to necítiš? Fuj..."
"Hm.. Ty maluješ?"
"Hej! Prečo, neveríš?" Zeptá se. Proč bych mu to neměla věřit? Jenom proto, že takovej hezounek, si nikdy sám nevymaluje??? Je divnej. Když jsem neodpovídala, spustil znovu:
"Tak vieš čo? Príď dnes večer ku mne a ja ti ukážem, že viem vymaľovať! A ospravedlňujem sa za to, ako som sa správal. Ja len že, teďko niekto stále ničí paneláky a ja nechcem, aby niekto zničil aj tento ... A preto ťa taky pozývam ku mne, aby som sa ospravedlnil. Budú tu aj chlapci .. Ty si ma asi nepoznala, čo?"
"A ty si slavnej? Proč bych tě měla poznat?"
"Áno. Som slavný!"
"Hmm... To je hezký." Odsekla jsem a dál jsem se věnovala sídlišti, které bylo ponořené do tmy...
"Dobrou!"
"Počkaj! Prídeš večer ku mne?"
"Nevim."
A odešla jsem zpět do pokoje. Dobrý, už to tu tak nesmrdí. Ale stejně nebudu moct usnout! Proč mě ten kluk tak zajímá? Proč jsem mu řekla, že možná přijdu? Protože přijdu! Rychle jsem na sebe hodila hiphoperský tepláky a černý tílko s nápisem "I'm rock girl" a karkuly...
Ups... Máma seděla s Mařenou v kuchyni, ale mě naštěstí nezpozorovaly. Vkradla jsem se do koupelny, abych se upravila. Černé líčení, vyžehlené vlasy a kruhové náušnice mi sluší...
Tak! Teď se jen potřebuju dostat z bytu. Pomalu jsem otevřela vchodové dveře. Trochu zavrzaly, ale nikdo si ničeho nevšiml... Tiše jsem zavřela a vydala se tmavou chodbou. Najednou někdo rozsvítí a já slyším hlasy z 1. patra (Mařena bydlí ve 4. patře).
Přitisknu se k zábradlí, abych se podívala, kdo to je. Jéé! To je má záchrana! Ten emáč je má záchrana!
"Hej ty!" Zařvu na něj a on se podívá nahoru.
"Hej?"
"Kde bydlí ten tvůj kámoš? Takovej blonďák."
"Tamto tie dvere a zaklopajte. Mirovi nefunguje zvonček." Odpoví a podívá se na mě. Když chci odejít, chytne mě za ruku: "Ty si Mirove dievča? Ako to, že mi o tebe nič nepovedal?"
"Ne, nejsem! Fuj!" Řeknu a pomalu odcházím.
"Aspoň mám väčšie šance!" Řeknu a já se zarazim. To jako že mě chce sbalit? Mno nic...
Stojím u Mirových dveří....
