Jako malá 10. díl - Závěrečný
Franta ke mě pomalu přijde, sehne se ke mně a tiše řekne : "Neboj, dostanu tě z toho!"
Vůbec to nechápu, co tím myslel. Franta se rychle otočí na Libora a vytáhne na něj zbraň!
"Kurňa, co blbneš?" Zařve na něj Libor...
"Ta holka byla v televizi. Si jako myslíš, že chci tohle? Né, já chci tu holku zachránit!"
"Tak takhle to dopadne."
"Policie!!! Dejte ruce za hlavu a nikomu se nic nestane!" Vykřikne banda poldů, co právě vyrazili dveře.
Takže to dobře dopadne! Já budu moct být zase se svou rodinou... S Mirem! No jo, jenže to jsem ještě nevěděla, co Libor udělá. Chytnul Frantu za ruku a sebral mu pistoli. Rychle jí namířil směrem ke mně a vystřelil!!! Strašně moc to bolelo...
"Ale ano. Bude v pořádku, ale možná nastanou i nějaké komplikace. Bude si tu sice muset ještě nějakou chvíli poležet, ale snad bude v pořádku..." Slyšela jsem vedle sebe a tak jsem pomalu otevírala oči. Ležela jsem v nemocnici. Nedivím se... Po tom, co jsem všechno prožila!
"Zlatíčko moje! Já se o tebe tak bála!" Brečela mi u postele ségra s mamkou.
"Ale prosím vás... Dyť se skoro nic nestalo!"
Pomalu jsem si chtěla sednout, ale začalo mně moooc píchat v břiše. Sáhla jsem si na něj a sykla jsem bolestí.
"Si v poriadku? Nemám zavolať doktory?" Zeptal se mně starostlivě Miro, zatímco já jsem čekala, až bolest přejde.
"Není to potřeba, už to ustupuje." Řeknu a pohladím ho po ruce. Mám Mira tááák moooc ráda.
Najednou se mi začne strašně špatně dýchat. Miro si toho všimne a začne volat doktory, když zjistí, že ze sebe nevydám ani hlásku. Najednou začne ten přístroj pípat jako zběsilej a já umírám...
"To nie je možné! Milčo! Preber sa! No tak!" Křičí Miro... Já však neodpovídám...
"To né!" Brečí si tam ségra s mamkou... Já jsem ale už mrtvá....