8. díleček - Končíme s povídkou Já chci taky!
Když jsme oba vyvr... no, vy víte, co... tak jsme se šli obléct a vyrazit pro Aničku...
Byla štěstím bez sebe, když nás viděla...
"Tak, Aničko moje zlatá! Teď můžeš říkat Mirovi 'Tati'" Řeknu nahlas. Miro se na mně tázavě podívá. Pak pochopí.. Objeví se mu úsměv na tváři. "Dobže a tati? Pojedeme do bažénu? Ploším" Zašišlá Anička.. Jak rychle si zvykla! Má ho ráda. Já ji. Já jeho a on nás! Tak to je! Jsme konečně jedna rodina....
Po roce se mi narodí děťátko, holčička, Martinka. Jak rozhodla Anička. Že prej u tety viděla na internetu nějakou hezkou blondýnku, co se jmenovala Martinka Zelinková a že se jí líbí to jméno!Miro mi pak řekl, že Marti je jeho webmasterka. Jen aby!! :-D Dělám si legraci... Později se seznámím i s Martinkou a je vážně suprová... Jsme nejlepší kamarádky.
Jednou, když jsme s Mirem u Martiny, se oba dva podíváme na jednu fotografii.
"Marti? Kde si vzala tú fotku?"
"To je táta... Proč?"
"Ja len, že to je aj môj otec." Takže se nakonec dozvím, že Anička má, sice nevlastní, tetu, ale hlavně, že ji má! Konečně má dvě tety! Pořád chtěla mít vše dvojitě.. Babičku, dědu, tety, strejdy.. Jo, to jsem vám chtěla říct.. Marti se nakonec zasnoubí s Romčou a tak má Anička i 'strejdu'. Jestli se on tak nechá tak nazvat. Zatím neodmítá, tak je to dobrý...!
Konec!