6. díleček
"Vstávaj!" Miro mi přinesl snídani do postele. Já ho prostě miluju! Ach... Cože??? Miluju??? Fakt??? No tě pic! A jako co mam dělat? No ty vole! Obvykle sprostě nemluvím (teda jak kdy-když mám náladu, jde to samo :-D, ale teď jsem "Ty vole" říct musela.
"Ty hele. Víš, co se včera stalo?" Zeptala jsem se opatrně.
"Hej. Prečo?"
"Chceš ještě?"
"Ak chceš..."
Přikývla jsem. Ježiš. Co to se mnou je? Já po něm chci, aby se se mnou vyspal!
Miro pomalu odložil tác a dlouze se na mně podíval.
"Co? Chceš nebo ne?" Zamračila jsem se, když se nehýbal. Seděl tam jako přimražený. Nevěřícně jsem se na něj dívala.
"Miro?" Neodpovídal. Díval se za mě na zeď. Pomalu jsem se otočila a začala řvát. Blééééééééééééééééééééééééééééé!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! No to je hnus! Takový hovado! Tam na zdi nebylo nic jiného než velikej 'pavouček'! A chlupatej a a ohavnej a blééé! Skočila jsem- teda chtěla jsem Mirovi skočil do klína, jenže Miro uhnul a já spadla na zem. Válela jsem se tam jako šunka. Miro utekl. Určitě do koupelny. Běžela jsem tedy za ním.
"Zabij ho!" Zařvala jsem.
"Nie!"
"Já trpím arachnofobií! Takže smůla. Ty jsi tady chlap. Tak koukej něco udělat!!!"
"Ja nemôžem!"
"Proč? Dyť je to jen chlupatá potvora. A dělej, než ti tady zkolabuju!" Při té představě mi naskočila husí kůže.
"Nie!"
"Dělej! Řekni mi důvod, proč ho nechceš zabít. Já už jsem ti svůj důvod řekla!"
"Je to len zviera!"
"No a? Takovejch pavouků je ještě hodně-jeden tě nezabije!"
"Ale ... Ja sa štítím a bojím."